Fretka ráda spí, jí a hraje si. A občas píše blog... Pro fretky, tchoře, děti a mírně infantilní dospělé...
Divíte se? Fretka píše!
Myslíte si:
Úkaz z pohádkové říše!
Fretkám vzdálené hony!
Nedivte se, buďte v klidu...
Mám holt literární sklony...


Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Fredy a jsem fretka. Vlastně freťák. Ale říkají mi i jinak. Když jsem hodný, tak jsem Fredík, Fredíček, ŠuŠu, Šušínek, Muňínek. Když zlobím, tak Šušák, Freďák, Barbucha. A když je opravdu zle, tak mě označují slovem "Ten tchořřř".


Dám vám tipů a rad moře.
První - Nerozzlobte tchoře!
Pšouk trvá jen chvilku pouhou...
... větráte však dlouho.









Listopad 2009

Člověčí sameček

22. listopadu 2009 v 18:57 | furetka |  Lidi, Lidé a Člověci
Tento článek je určen pro vás, milé fretky, freťáci a tchoři. Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti se soužitím s člověky. Doufám, že pro vás budou tyto informace přínosné, užitečné a přispějí k lepšímu pochopení tohoto podivného člověčího živočišného druhu. A potažmo také k lepšímu vztahu a vzájemné toleranci fretky a člověka.

Předně mohu napsat, že člověk je tvor zajímavý. Zkoumám ho již druhým rokem a stále mě překvapuje, udivuje a baví.

Lidé neboli člověci jsou tvorové převážně společenští. Často se sdružují a žijí spolu ve skupinách.
Já bydlím s menší smečkou lidí, kterou tvoří sameček, samička a dvě mláďata. Tato skupina se, milé fretky, freťáci a tchoři, nazývá rodina.

Postupně bych vás rád seznámil s jednotlivými členy této smečky neboli rodiny. A názorně tak demonstroval podivnosti, kladné a záporné stránky člověka. Začnu samečkem.

Po fyzické stránce, je můj spolubydlící lidský sameček větší a mohutnější než fretka nebo tchoř, je i trochu jinak (neříkám, že méně) cítit. Má podivný a legrační způsob pohybu - k chůzi totiž (pro mě z nepochopitelných důvodů) používá pouze zadní tlapy neboli nohy a přední tlapy mu jen visí podle těla, případně s nimi směšně klátí.

Pro ilustraci (podobně jako u popisu nás fretek) uvádím přibližné míry, váhy a typ srsti:

Délka: (měřeno při postoji na dvou tlapách): něco přes 190 cm
Váha: přibližně jako 50 urostlých freťáků
Srst: zde musím napsat, že z pohledu fretky, která se může pochlubit krásným, hustým a lesklým kožichem, je to bída... Můj spolubydlící lidský sameček je stejně jako ostatní člověci silně olysalý... Jediná kvalitnější srst, která by stála za zmínku, se nachází na hlavě, dolních tlapách a na hrudníku. A to ještě lidští samečci často na hlavě línají a ztrácejí srst, a to trvale. Nejen přes letní období, jako my freťáci.

Nedostatek kvalitního osrstění lidé nahrazují zajímavými textilními návleky, které si nasazují na různé části těla. Říkají tomu oblečení.

Zpět k lidskému samečkovi. Ze soužití s tímto tvorem mám smíšené pocity. Je to kromě mě jediný dospělý samec v rodině a tudíž je to, jak jistě moji milí tchoři chápete, konkurence.

Musím se s ním dělit o stravu a pohlazení. To bych ještě skousl. Ale on je silně roztahovačný!
A nerespektuje moje PEČLIVĚ OZNAČENÉ teritorium. A tím mě velmi hněte. Přitom svoje území si značkuji velmi zodpovědně a jednoznačně. Jeho hranice by našel i silně natvrdlý a i jinak indisponovaný tchoř. A vidíte - on ne. (Z této jeho natvrdlosti pro mě vzešla jedna nepříjemnost, o které se zmíním příště).

Jeho nechápavost se projevuje i jinak. Občas mám náladu se tak chlapsky poprat a pošťouchnout. Tak jdu a přátelsky se mu zakousnu do kotníku nebo do nohavice (to je ten textilní návlek, co si lidi dávají na zadní tlapy, aby jim neofoukly). A on - co myslíte milí freťáci? Místo, aby se do mě také tak mírně a přátelsky zakousnul, abychom poměřili síly, tak začne třepat nohou a volá: "Sundejte ze mě toho tchoře!!!" Velmi nahlas při tom říká i jiná slova, ta zde ale nebudu uvádět. No chápete to, vážené tchořovité šelmy??? Já ne.

Abych ale lidskému samečkovi nekřivdil - je sice méně chápavý, ale snaží se se mnou vycházet dobře. Často mě hladí a chová. A když je v dobrém rozpoložení, tak dostanu i něco dobrého na zub. Toho si cením. V současné době se vzájemně respektujeme a žijeme spolu v míru.

Obecné informace o fretkách

20. listopadu 2009 v 18:44 Fretky a Freťáci
Tento článek jsem napsal za účelem seznámení se s fretkou. Je určen pro lidi a člověky (protože o fretkách fretkám nemá cenu vykládat, že?)

Takže: fretka je zvíře. Má čtyři nohy, dvě oči, dvě uši a ocásek. Je to masožravec. Kromě masa žere i fretčí granule, jogurty, vejce. Měla by jíst zeleninu. Tu já ale nerad. Miluju máslo, mléko, kakao a čokoládu. To ale řádné fretky nejedí, protože vědí, že je to pro ně nezdravé. Popravdě a z vlastní zkušenosti musím napsat, že fretka sežere všelicos... Třeba čokoládového beránka i se staniolem, korálky, fretčí gumovou hračku, nafukovací balónky a podobně. No co se divíte? Vy jste nikdy nesežrali nic, co jste sežrat neměli? Když musíš, tak musíš...

Jako názorná ukázka fretky posloužím já.
Moje míry a váhy:

Míry (cm): 20-25-30
Vysvětlivky: obvod hrudníku, obvod pasu, obvod boků
Myslím, že mám elegantní a souměrnou postavu radost pohledět, lehký krok, ocásek ladně nesu a šmajdám jenom trošku.

Váha (hmotnost): v létě menší, v zimně o hodně větší
Vysvětlivky: každá správná, prozíravá a požíravá fretka se na zimu raději vykrmí, protože žádná fretka neví, co bude - jestli nepůjde na mráz a nebude mít nedejbože hlad. Jak říká dědeček (člověčí, ne fretčí), který má 130 kg - když je tlustej hubenej, tak je hubenej studenej... s tím souhlasím.

Barva srsti:
Většinou tmavá srst po těle, černé tlapky, bílý obličej a na něm tmavá maska. Na zimu mi trochu bělá hlava - "prokvétám", vypadám starší, moudřejší a serióznější...
Když mě moje barva omrzí, tak se přebarvím - nejlepší jsou práškové barvy na vejce - mohu jen doporučit - nabarvil jsem se několikrát na zeleno. Má to vždy velký úspěch. Všichni moji člověci jsou z toho paf. Usilovně hledají ten sáček s barvou, který používám. Ještě ho nenašli . To tak, ten nedám.
Pokud někdo dává přednost obarvení srsti na červeno - doporučuji kečup a na bílo - tak poprášit moukou (osobně vyzkoušeno). Ale jak říkám, nejlepší je zelená.