Fretka ráda spí, jí a hraje si. A občas píše blog... Pro fretky, tchoře, děti a mírně infantilní dospělé...
Divíte se? Fretka píše!
Myslíte si:
Úkaz z pohádkové říše!
Fretkám vzdálené hony!
Nedivte se, buďte v klidu...
Mám holt literární sklony...


Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Fredy a jsem fretka. Vlastně freťák. Ale říkají mi i jinak. Když jsem hodný, tak jsem Fredík, Fredíček, ŠuŠu, Šušínek, Muňínek. Když zlobím, tak Šušák, Freďák, Barbucha. A když je opravdu zle, tak mě označují slovem "Ten tchořřř".


Dám vám tipů a rad moře.
První - Nerozzlobte tchoře!
Pšouk trvá jen chvilku pouhou...
... větráte však dlouho.









Člověčí samička

14. prosince 2009 v 14:32 |  Lidi, Lidé a Člověci
Opět vás po delší době zdravím, milé fretky, freťáci a tchoři. Omlouvám se, že jsem se na delší dobu odmlčel, ale byl jsem (a ještě pořád jsem) nemocný. Dal se do mě nějaký chřipkový virus. A jak je vám jistě známo, pro fretky je chřipka velmi nebezpečná. Musel jsem navštívit svého obvodního lékaře na tchoře, který mně změřil teplotu, poslechl a konstatoval akutní stav. Rovnou jsem dostal do kožichu píchanec. Antibiotika. Na injekci teď musím dojíždět každý den. Ale zítra to už bude snad naposledy a pak už obdržím tabletky. Naštěstí už mohu dýchat čenichem a nedusím se. Ale pořád ještě kašlu a nechutná mi jíst, což značí, že jsem na tom byl opravdu špatně.

Teď zpět k mému blogu. Rád bych pokračoval v přiblížení člověčí smečky neboli rodiny, s níž sdílím společnou domácnost.
Minule jsem popsal člověčího samečka, nyní navážu popisem samičky.

Začal bych obecně - u člověka, stejně jako u fretek, se projevuje pohlavní dimorfismus.
To znamená, že samička vypadá trochu jinak, než sameček. Zpravidla bývá člověčí samička trochu menší a drobnější (neplatí vždy) a má jiný tvar těla, i trochu odlišné chování.

Pro zajímavost opět uvádím přibližné míry a váhy:

Výška: (stoj spatný na dvou zadních končetinách): 170 cm
Váha: asi jako 30 obézních fretek
Typ srsti: jak už jsem se (trochu s despektem) zmiňoval u člověčího samečka, člověci jako živočišný druh jsou na tom se srstí velmi špatně. Stejně bledě na tom je i moje spolubydlící lidská samička. Zde bych ještě uvedl jednu věc, která je pro většinu lidských samiček typická a pro mě jako freťáka zcela nepochopitelná - ony nejenže se za svou nedostatečně osrstěnou kůži nestydí, ale dokonce si ji na některých místech i holí! Přitom každá informovaná fretka ví, že největší chloubou a znakem dobrého zdraví je hustý a lesklý kožich!

Moji spolubydlící lidskou samičku mám rád. Asi proto, že láska prochází žaludkem. Ona mi totiž připravuje jídlo. A rozumí mi, co chci naznačit, když stojím frontu u ledničky.

Také se v rodině stará o zásobování potravou a to je mi VELMI blízké. Lidské zásobování je ale trochu odlišné od fretčího - není tak promyšlené. Podobně jako my fretky, berou člověci zásobování jídlem velmi zodpovědně. Stejně jako my potravu ukládají do různých, k tomu vyhrazených prostor. Ale zatímco my fretky své zásobárny čas od času přemisťujeme, abychom zmátli nepřítele, který by nám chtěl ujídat, lidé své jídlo tupě shromažďují pořád na stejném místě.
A to je u mé rodiny v ledničce, v objemném vysouvacím šuplíku a ve špajzu.

Pak se ale nemohou divit, že se jim část uskladněné potravy permanentně ztrácí, neboť tyto profláknuté spižírny v nestřežených chvílích navštěvují lidská mláďata a často i já…

To jsem trochu odbočil. Myslím ale, že zásobování fretek je natolik zajímavé, že se o něm budu muset podrobněji zmínit někdy příště.

Dovolte mi na závěr krátké doporučení pro člověky:


Nudíte se? Nekupujte medvídka mývala - pořiďte si fretku!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama